music.

1. května 2013 v 17:14 | anns.
všichni milují muziku - to je jeden z nejjistějších faktů v životě. ale tady přichází ta otázka - proč?
music listens. music understands. music helps. but most importantly, music stays forever.
vidíme v písních samy sebe. takový ten pocit, když jsi smutný, šťastný, unavený, zlomený, jakkákoliv nálada a situace, ve který se právě teď nacházíš, všechno tohle můžeš v muzice najít. spojíš si to se svým životem. protože občas, tóny a slova jsou ti jediný, kteří ti rozumí a ví, jak se cítíš. ač to možná zní trochu bláznivě, muzika je oboustranná. tak, jako my posloucháme muziku, i ona poslouchá nás. vstřebává naše problémy, stížnosti a zážitky.
muzika je něco, co spojuje celý svět dohromady. byla tady, je, a vždycky bude. tohle je vlastnost, kterou o mnozích lidech ve svým životě říct nemůžeš. v 1 hodinu v noci, v 9 hodin ráno, i v půl 5 večer. always and forever.
každý člověk je jiný, každý člověk je jedinečný a každý poslouchá jiný typ hudby.
some of my all-time favourite artist:

ed sheeran.
is this even a question? tenhle člověk je jeden z těch nejtalentovanějších lidí na zemi. tady však nejde jen o jeho muziku, ale i o typ člověka, jakým je. tenhle skromný, zrzavý kluk si získal mé srdce hned od úplného začátku. zastávám názor, že jeho videoklipy jsou ty nejlepší z nejlepších. "I'm out of touch, I'm out of love, I'll pick you up when you're getting down and out of all these things I've done, I think I love you better now."

jessie j.
cítila bych se hodně špatně, pokud bych jí nepřidala do tohohle "seznamu". její hlas je něco neskutečného a její texty něco nepochopitelného. pro mě nejlepší britská zpěvačka ever. chovám neuvěřitelný respekt k její osobě. "it's okay not to be okay. sometimes it's hard to follow your heart. tears don't mean you're losing, everybody's bruising, just be true to who you are."

james arthur.
každý týden mě absolutně odrovnal svou originalitou a nebojácností. tady nejde jen o jeho hlas, který je ohromující (sweet dreams), jeho talent, který se nedá přirovnat k ničemu, co svět do té doby spatřil (sexy and i know it), ale hlavně o jeho způsob, jeho styl, kterým se vyznačuje na pódiu (impossible). tolik lásky, něhy, bolesti, emocí jsem nikdy u někoho jiného neviděla. "tell them all I know now, shout it from the roof tops, write it on the sky-line, all we had is gone now. tell them I was happy and my heart is broken, all my scars are open, tell them what I hoped would be imposibble."
eminem.
guess who's back!
nejsem velkej fanoušek rapu, ale tenhle člověk je mým absolutním oblíbencem. neřeším jestli je lepší ten jeho "starý" (aka this) či ten "nový" (aka this) styl, já ho uznávám pořád stejně a jeho texty mají spoustu důvodu, proč ho milovat.
"had a dream I was king. I woke up, still king." "you don't get another chance, life is no nintendo game." "we'll walk this road together, through the storm. whatever weather, cold or warm, just let you know that, you're not alone."



coldplay.
kdo nemiluje coldplay? další britský zásah, který mě nepřestává překvapovat. songy inspirující (viva la vida), pro zamyšlení (the scientist), festivalové (paradise) i nezapomenutelné (fix you). absolutní genialita co se týče textu, i videoklipů. a myslím, že nemusím ani zmiňovat chrisův asdfghjkl hlas. "nobody said it was easy, no one ever said it would be this hard. oh, take me back to the start."
beyonce.
queen B, byl by to neodpustitelný hřích na ni zapomenout. ona je úžasná, bez pochyb, je schopna udělat písničku jakéhokoliv žánru. navždy jí budu obdivovat pro její schopnost tančení na podpadcích. "I swore I'd never fall again but this don't even feel like falling. gravity can't forget to pull me back to the ground again."

nickelback.
upřímně, nechápu proč je tahle skupina tak odsuzovaná. samozřejmě, každý má svůj názor, a ten můj je, že tyhle kluci jsou jedni z nejlepších. v každé písničce je něco, co mě nutí se pořádně zamyslet. album dark horse je tím důkazem. "sex is always the answer, it's never the question coz the answer's yes." i had to haha "cause nobody wants to go it on their own and everyone wants to know they're not alone." "I'd give it all, I'd give for us. give anything but I won't give up." "there's no need to go and blow the candle out, because you're not done, you're far too young and the best is yet to come."


simple plan.
tahle skupina pro mě znamená všechno. je to strašně dávno, co jsem je začala poslouchat a od té doby na ně nedám dopustit. možná je to jen má vlastní úchylka, ale to neznamená, že tihle kluci nejsou úžasní. jsou. každý jejich album je dokonalé a texty jejich písní jsou ty nejlepší, které jsem kdy slyšela. už tolikrát mi pomohli překonat "životní krize" a jsem si jistá, že mi ještě hodněkrát pomohou. říkejte tomu třeba citové pouto. the best of best. je pro mě absolutně nemožné vybrat jejich oblíbenou písničku, protože jsou to prostě všechny. "everybody's screaming, I try to make a sound but no one hears me." "it was 3 AM when you woke me up and we jumped in the car and drove as far as we could go." "I try not to think about the pain I feel inside. did you know you used to be my hero?" "are you stuck inside a world you hate? are you sick of everyone around? with their big fake smiles and stupid lies, while deep inside you're bleeding." "if you fall, stumble down I'll pick you up off the ground. if you lose faith in you, I'll give you strength to pull through." "you changed my life I hope you know, cause now I'm lost, so unprotected." "you let me know like no one else, that it's okay to be myself."


muzika si zaslouží jedno velké dík. slova nedokáží popsat, jak moc vděčná jí jsem.

 

i care too much about other's happiness that i sometimes forget i have my life too

11. února 2013 v 20:24 | anns.
hej hou, hej hou, trpaslíci jdou.
prosmáté léto, obávaný 5. ročník gymnázia, nejhorší období mého života, spoustu slz, nový rok, konec čtyřměsíčního utrpení, teď.
asi tak nějak bych schrnula dobu od mého posledního příspěvku.
ale možná by bylo lepší začít od začátku.
I: I'm fine. Yeah, aside from the not sleeping, the jumpiness, the constant overwhelming crushing fear that something terrible is about to happen.
Y: It's called hyper vigilance. The persistent feeling of being under threat.
I: It's not just a feeling though. It's like it's a panic attack. You know, I can't even breathe.
Y: Like you're drowning?
I: Yeah.
Y: So, if you're drowning and you're trying to keep your mouth closed until that very last moment. But if you choose to not open your mouth, to not let the water in.
I: You do it anyway. It's a reflex.
Y: But if you hold off until that reflex kicks in. You have more time, right?
I: Not much time.
Y: But more time to fight your way to the surface.
I: I guess.
Y: More time to be rescued.
I: More time to be in agonizing pain. Did you forget about the part where you feel like your head's exploding?
Y: If it's about survival, isn't a little agony worth it?
I: What if it just gets worse. What if it's agony now and then... then it's just hell later on?
Y: Then think about what Winston Churchill once said: If you're going through hell... keep going!
June-July myslím, že je celkem na místě říct, že tyhle prázdniny byly jedny z těch nejpovedenějších. jediná věc, která mě vážně mrzí je, že jsem strávila prakticky jen jeden den u babičky (zato to byl vážně vydařený den, gotta love my grandparents). jinak to byly naprosto legendární měsíce - poflakování se po venku s nejlepší kámoškou, pár dnů strávených s kamarádama na místě bez signálu (such a good feeling tho), vtipné výlety po Čechách se sestrou, dva týdny s nejlepšíma lidma na světě (aka best friends forever u know), týden s milovanou rodinou a celé prázdniny zakončeny ultimátním koncertem. jo, tyhle dva měsíce byly prostě boží.
There's a reason I said I'd be happy alone. It wasn't 'cause I thought I'd be happy alone. It was because I thought if I loved someone and then it fell apart, I might not make it. It's easier to be alone.
September-October ve skutečnosti není moc, co říct o těhle 61 dních. škola, samozřejmě. všichni mě děsili, jak strašné to bude, jak strašná změna se stane, ale realita je, že to zas tak hrozné nebylo. řekla bych, že jsme se k tomu všichni postavili čelem a začali bojovat, což nás sice pomalu, ale účinně posouvá dál a dál k vytouženému cíly. (wow that sounded way better than i thought lol) je to těžký, ano, ale nikdy neřekl, že to bude lehké. už to tak prostě je a my to musíme přijmout jako čirý fakt. koncem října však začalo něco, co se ze začátku zdálo jako dobrý nápad. nebyl. kdybych tenkrát věděla, jak to všechno skončí, vyhla bych se tomu.
Some say the world will end in fire, some say in ice. From what I've tasted of desire I hold with those who favor fire. But if I had to perish twice, I think, I know enough of hate to say that for destruction ice is also great. And would suffice.
November-December jak špatně to začalo, tak to taky tak špatně skončilo. jedna věta, která dokonale vystihuje celé dva měsíce. bylo to celkem frustrující, jak se to pomalu dozvídá více a více lidí. všichni mi říkali, že je to má chyba, že za to všechno můžu já, a ti ostatní, kteří mi to neříkali, si to v duchu mysleli. byl tu však jeden člověk, který stál celou dobu při mě a pomáhal mi to všechno přežít. nehorázně si ho za to cením a nikdy, nikdy nezapomenu na to, co pro mne ten den udělal. celkově to bylo dost blbý období, plný smutku a pocitu bezmoci, což potvrzoval každý čtvrtý den v týdnu, který končil slzami. i přesto všechno se tu našlo období, které by se dalo považovat za "dobrý" a to konec světa, který byl dosti užitý a následný svátky, strávené s těmi nejmilovanějšími - rodinou. nejsem si zcela jista, zda-li mám označit silvestr za dobrý, či špatný. čím více o tom přemýšlím, tím více negativních věcí mě napadá - avšak dalo by se říct, že pár okamžiků, kterých si dosti vážím, tu bylo. (you never really know someone until you talk to them at 4 am)
The loneliest people are the nicest. The saddest people smile the brightest. The most demaged people are the wisest. All because they do not wish to see anyone esle suffer the way they do.
January nemůžu ani říct, jak moc jsem se bála jít zpět do školy. měla jsem neskutečný strach, že to bude stejný jako předtím. nebylo. v jednu chvíli se zdálo, že to snad bude ještě horší, ale na poslední chvíli se něco zlomilo a všechno to opadlo. ten stres, nejistota, strach, bezmoc. bůh ví, třeba za to může ten čas strávený mimo ty skličující stěny, pořád s těmi stejnými lidmy, avšak i tak bylo něco jinak. bylo to zase fajn. díkybohu.
Happy endings are just stories that haven't finished yet.
no, říká se, že si člověk musí projít tím nejhorším, aby si pak více cenil toho lepšího, že? věděla jsem, že byl můj život příliš poklidný, a že něco přijít musí. jak moc ráda jsem, že mám tohle období za sebou. už nikdy to nechci zažít znovu. nikdy.
and live while we're young...
with love, anns.

maybe it's not about the happy ending. maybe it's about the story.

28. června 2012 v 20:25 | anns.
27. ledna 2012.
28. června 2012.
5 měsíců. 153 dní. 3672 hodin. 220320 minut. 13219200 sekund.
je vtipné jak moc se věci můžou změnit za takovou dobu.
kolik věcí se může stát.
kolik chyb člověk může udělat a kolik nezapomenutelných vzpomínek zažít.
hodně věcí se za tu dobu změnilo.
i já se změnila.
k lepšímu.

právě teď jsem v období "život je fajn, žiješ jen jednou, neplýtvej čas hloupostma." mám se fajn. nevím jak dlouho mi tohle vydrží, ale neřeším to. myslím, že sem se naučila brát život takový jaký je. radovat se z maličkostí a řekněme "užívat si dokud můžu". můj život není dokonalý. ale já jsem šťastná. každý si zaslouží být šťastný. ten pocit, kdy jdete po ulici a usmíváte se jak měsíček na hnoji protože máte dobrou náladu. ty rána, kdy se probouzíte s obrovským úsměvem (ipřesto jak moc nesnášíte vstávání). ti lidé, kteří se vás pořád ptají, zda-li vám nic není a vy jen odpovíte ne, všechno je fajn a dál se věnujete skvělému životu plného barev, jednorožců a duh. někdo tomu může říkat život v růžových brejlích. ale já tomu říkám štěstí. každý si jen musí to své štěstí najít.
fight always, win maybe, give up never.
někomu se může zdát, že nemá z čeho se radovat. že na něj štěstí prostě zapomnělo. ale to je blbost. možná že ti někdy život nedá to, co chceš. avšak ne protože by sis to nezasloužila, ale protože si zasloužíš mnohem víc. čekání se vyplatí. ten pocit štěstí je pak dvojnásobně větší :)

vidíte^? i newton to věděl. nemá cenu se trápit kvůli něčemu, co už nemá cenu. kvůli něčemu z minulosti. proč kvůli tomu brečíme? můžeme brečet jak moc chceme, stejně to nezměníme. nemůžeme změnit to, čím sme byli. ale můžeme změnit to, čím budeme, ne? život je fajn. stojí za to o něj bojovat. já tomu věřím. bojuju. bojuju za to, aby každá minuta mého života byla nezapomenutelná. člověk nevzpomíná na to, jak seděl v koutě, poslouchal depresivní písně a brečel. člověk vzpomíná na dny které zažil s přáteli, rodinou nebo klidně sám, ale ty dny se staly něčím vyjímečným. jak? ten člověk neseděl doma a nečekal až se na něj usměje štěstí. zvedl zadek a šel mu naproti.

život je těžký ano. život bolí. někdy se prostě cítíme, že už to dál nejde. že jakmile uděláte cokoliv, vždy to bude špatně. že už nemáte dost síli pokračovat. sílu bojovat. ale vždy se najde někdo, či něco co vám tu sílu vrátí. ať už jsou to kamarádi, rodina, pes, sleva v tescu nebo nejnovější díl kriminálky.

člověk má být sám sebou a neřešit to, co o něm ostatní říkaj. co si myslí. prostě dělat to, co ho baví a být v tom dobrý. však to je smysl života ne? každý zná ten slavný kec "narodil ses jako originál. neumírej jako kopie." ano, každý ho zná. proč se tím teda nikdo neřídí? důvod je jasný. společnost. společnost nás omezuje a dělá z nás něco, co ve skutečnosti nejsme. dělá z nás horší lidi. lidi se bojí ukázat svojí pravou tvář, říct svůj vlastní názor. protože ti, kteří to udělají bývají poté odsuzování. bývají zesměšňováni, uráženi a většinou i šikanováni. ale proč? proč ksakru? kdyby bůh chtěl abychom byli všichni stejní, byli bychom. ale my nejsme. každý vypadá jinak. tak proč se tak moc snažíme napodobit ostatní? society is bitch.

ano, život je moc krátký. you only live once. tak neřeš věci které nemůžeš změnit. prostě jdi a žij. žij, dokud můžeš.
"What others think about you is not important. What you think about yourself means everything."
 


emotionals.

27. ledna 2012 v 22:39 | anns. |  My story
Je to vtipný jak se city mohou změnit během dvou let. ten pocit, kdy jen sedíš a přemýšlíš o tom, že to, co jsi dříve odmítla, je teď vším co chceš. nenávidím ten pocit.
Nenávidím jeho.
Existuje přesně 789764 věcí, které na něm nenávidím. Ale stačí jeden pohled, jeden úsměv a já je všechny zapomenu. ironií je to, že jsem mohla. mohla jsem ho políbit. mohla jsem s ním být. ale já řekla ne. proč? proč si člověk uvědomí, co všechno měl, až když to ztratí? jaký to má potom smysl? nechci ho vídat. nechci ho vídat každý den. a už vůbec nechci každý den vídat jeho holku. ale není nic, co bych mohla udělat, abych tomu zabránila. fuck it.
,,You can't always get what you want. but if you try sometimes, you might find, you get what you need."
vážně? vážně to platí? prosím, řekněte mi někdo že ano. prosím, řekněte mi někdo, že nezapomněl na to, co ke mně cítil. řekněte mi, že to v něm pořád je. že je stejně rád, jako já, když ho vidím. že mu srdce vynechá, stejně jako mně, když se usměje. že se mu točí hlava, jako mně, když se podívám do jeho očí. že na mne myslí stejně často, jako já na něj. prosím, řekněte mi někdo, že je to pravda a že já nejsem jen hloupá naivní husa. prosím!
,,Never mind, i'll find someone like you. i wish nothing but the best for you, too. don't forget me, i beg. i remember you said - sometimes it lasts in love, but sometimes it hurts instead."
díky adele, pomáháš mi cítit se ještě hůř. co když nechci někoho jako je on? nechci nikoho jinýho. chci jeho. chci aby věděl jak moc mě bolí, kdykoliv ho vidím s ní. jak se objímají. smějí. vždy se na ně usměju, jen abych potlačila slzy. ale adele ví o čem zpívá, ví že to je správné. chci pro něj to nejlepší. chci aby byl šťastný. pokud ho ona udělá šťatsným, tak ať. pokud je on šťastný, já taky. haha, největší lež mého života.
,,Because i wonder where you are. and i wonder what you do. are you somewhere feeling lonely? or is someone loving you? tell me how to win your heart. for I haven't got a clue. but let me start by saying. i love you."
ublížila jsem mu. odmítla jsem ho. a potom jsem mu ublížila znovu. pohádala jsem se s ním. už nikdy to nebude jako dřív. už nikdy se na něj nebudu moc podívat jako dřív. hrozně se stydím za to, jak hnusně jsem mu ublížila. chci aby věděl, jak strašně moc mě to mrzí. jak moc lituju toho, co jsem mu udělala. jak moc chci aby jsme byli kamarádi a ne to trapné nevímco, co jsme teď. sakra! potřebuju ho dostat někam, kde bude alkohol. s alkoholem se vždy lépe vylévá srdce, vím to, díky tomu rozhovoru jsem definitivně zarazila hřebíček do rakve našeho přátelství. a věřím, že by mi alespoň kapka alkoholu dodala kuráž se mu omluvit. zaslouží si to. ale já na to nemám. znovu sakra.
,,I'm all out of faith, this is how I feel. i'm cold and i am shamed, lying naked on the floor. illusion never changed into something real. I'm wide awake and I can see the perfect sky is torn."
říká se, že se nemá litovat toho, co jsi udělal. protože v tu chvíli jsi to prostě udělat chtěl. aneb seznamte se, toto je mé nové motto. haha, vždy mi vydží jen přes víkend, a pak bum, prásk adios. už jsem si celkem zvykla. a tak se vraťme k rovnici štěstí. on je šťastný, já sem šťastná. aneb mé motto, číslo dvě, tentokráte na týden.
,,Why don't you cry, cry a little over me? why don't you lie? can't you tell me that i am hard to deny? can't you see what i am going through? cry just a little for me."
jak ukončit tento naprosto nedůležitý článek? ano, pro vás nedůležitý, pro mě životně důležitý. potřebovala sem se někam vypsat. a mluvit do polštáře už mne nebaví. třeba se na to za rok podívám a řeknu si, jo teď už je všechno v pohodě. jak moc bych si to přála.
díky tomuhle všemu jsem si uvědomila jak moc ho mám ráda. jak moc ho nechci ztratit. a pokud nám zbývá jen 5 měsíců, nehodlám to zmeškat. budu se na něj usmívat pořád, budu si s ním povídat a budu si užívat každou chvilku s ním. tímto předsevzetím bych tohle ukončila. teď se jen modlit, abych to dodržela.
mám tě ráda. vždycky jsem měla a vždycky budu. nezapomeň na mě prosím. jako já nikdy nezapomenu na tebe.

forever young.

6. září 2011 v 17:50 | anns. |  My story
ŠKOLA...
...ano, mnoho lidí ji nesnáší jenom proto, že se musí učit. Ano i já mezi ně patřím, ale pak si řeknu "chci to v životě někam dotáhnout. a abych to někam dotáhla, musím se naučit co nejvíce věcí.". Když učitel vysvětluje teorii relativity, říkám si "k čemu mi zrovna tohle bude?" ale co já vím, třeba se o to budu někdy zajímat. Nikdo neví co bude za 10 let. A v tom je ta krása - žít přítomností a ikdyž mě v tuhle chvíli Einsteinovy teorie vůbec nezajímají, naučit se je musím. Vzdělání je důležité, ať už chcete být v budoucnu cokoliv. Upřímně - kdyby takto uvažoval každý, možná bychom nemuseli být v rukou těch, kteří si říkají politici. Však jsme pak celému světu pro smích...
Škola má spoustu pozitiv - například přátelé. Vždycky si ve škole najdeš někoho, s kým bude to utrpení v podobě učitelů o 100% příjemnější. Je fajn vědět, že když vstoupím do budovy, tak je všechny znovu uvidím a zažiju další z nezapomenutelných dnů. A s kým jiným můžu parádně pomluvit učitele než se spolužáky?
Díkybohu už nežijeme ve středověku, kde byly školy rozděleny na dívčí a klučičí. Přiznejme si to, s klukama je sranda. A není nic lepšího, než když objevím hezkýho kluka - hned je o důvod víc, proč se těšit do školy. :)
Škola je fajn, protože si najdeš spoustu kamarádů, kteří ti zůstanou na celý život. Zažiješ tam krásné roky a kazit si náladu jen kvůli špatné známce, nebo nepříjemnému učiteli? To je zbytečné - však tohle už v životě nikdy nezažijete! Proto vždycky, když ráno vstanu (a to mám po ránu vážně hroznou náladu), řeknu si - "Žiju jenom jednou. A já si chci život pořádně užít!"
Ano, chci být navždy mladá. Chci si ty krásné roky ve škole opakovat pořád a pořád dokola...
with love
anns.

Kam dál