Únor 2013

i care too much about other's happiness that i sometimes forget i have my life too

11. února 2013 v 20:24 | anns.
hej hou, hej hou, trpaslíci jdou.
prosmáté léto, obávaný 5. ročník gymnázia, nejhorší období mého života, spoustu slz, nový rok, konec čtyřměsíčního utrpení, teď.
asi tak nějak bych schrnula dobu od mého posledního příspěvku.
ale možná by bylo lepší začít od začátku.
I: I'm fine. Yeah, aside from the not sleeping, the jumpiness, the constant overwhelming crushing fear that something terrible is about to happen.
Y: It's called hyper vigilance. The persistent feeling of being under threat.
I: It's not just a feeling though. It's like it's a panic attack. You know, I can't even breathe.
Y: Like you're drowning?
I: Yeah.
Y: So, if you're drowning and you're trying to keep your mouth closed until that very last moment. But if you choose to not open your mouth, to not let the water in.
I: You do it anyway. It's a reflex.
Y: But if you hold off until that reflex kicks in. You have more time, right?
I: Not much time.
Y: But more time to fight your way to the surface.
I: I guess.
Y: More time to be rescued.
I: More time to be in agonizing pain. Did you forget about the part where you feel like your head's exploding?
Y: If it's about survival, isn't a little agony worth it?
I: What if it just gets worse. What if it's agony now and then... then it's just hell later on?
Y: Then think about what Winston Churchill once said: If you're going through hell... keep going!
June-July myslím, že je celkem na místě říct, že tyhle prázdniny byly jedny z těch nejpovedenějších. jediná věc, která mě vážně mrzí je, že jsem strávila prakticky jen jeden den u babičky (zato to byl vážně vydařený den, gotta love my grandparents). jinak to byly naprosto legendární měsíce - poflakování se po venku s nejlepší kámoškou, pár dnů strávených s kamarádama na místě bez signálu (such a good feeling tho), vtipné výlety po Čechách se sestrou, dva týdny s nejlepšíma lidma na světě (aka best friends forever u know), týden s milovanou rodinou a celé prázdniny zakončeny ultimátním koncertem. jo, tyhle dva měsíce byly prostě boží.
There's a reason I said I'd be happy alone. It wasn't 'cause I thought I'd be happy alone. It was because I thought if I loved someone and then it fell apart, I might not make it. It's easier to be alone.
September-October ve skutečnosti není moc, co říct o těhle 61 dních. škola, samozřejmě. všichni mě děsili, jak strašné to bude, jak strašná změna se stane, ale realita je, že to zas tak hrozné nebylo. řekla bych, že jsme se k tomu všichni postavili čelem a začali bojovat, což nás sice pomalu, ale účinně posouvá dál a dál k vytouženému cíly. (wow that sounded way better than i thought lol) je to těžký, ano, ale nikdy neřekl, že to bude lehké. už to tak prostě je a my to musíme přijmout jako čirý fakt. koncem října však začalo něco, co se ze začátku zdálo jako dobrý nápad. nebyl. kdybych tenkrát věděla, jak to všechno skončí, vyhla bych se tomu.
Some say the world will end in fire, some say in ice. From what I've tasted of desire I hold with those who favor fire. But if I had to perish twice, I think, I know enough of hate to say that for destruction ice is also great. And would suffice.
November-December jak špatně to začalo, tak to taky tak špatně skončilo. jedna věta, která dokonale vystihuje celé dva měsíce. bylo to celkem frustrující, jak se to pomalu dozvídá více a více lidí. všichni mi říkali, že je to má chyba, že za to všechno můžu já, a ti ostatní, kteří mi to neříkali, si to v duchu mysleli. byl tu však jeden člověk, který stál celou dobu při mě a pomáhal mi to všechno přežít. nehorázně si ho za to cením a nikdy, nikdy nezapomenu na to, co pro mne ten den udělal. celkově to bylo dost blbý období, plný smutku a pocitu bezmoci, což potvrzoval každý čtvrtý den v týdnu, který končil slzami. i přesto všechno se tu našlo období, které by se dalo považovat za "dobrý" a to konec světa, který byl dosti užitý a následný svátky, strávené s těmi nejmilovanějšími - rodinou. nejsem si zcela jista, zda-li mám označit silvestr za dobrý, či špatný. čím více o tom přemýšlím, tím více negativních věcí mě napadá - avšak dalo by se říct, že pár okamžiků, kterých si dosti vážím, tu bylo. (you never really know someone until you talk to them at 4 am)
The loneliest people are the nicest. The saddest people smile the brightest. The most demaged people are the wisest. All because they do not wish to see anyone esle suffer the way they do.
January nemůžu ani říct, jak moc jsem se bála jít zpět do školy. měla jsem neskutečný strach, že to bude stejný jako předtím. nebylo. v jednu chvíli se zdálo, že to snad bude ještě horší, ale na poslední chvíli se něco zlomilo a všechno to opadlo. ten stres, nejistota, strach, bezmoc. bůh ví, třeba za to může ten čas strávený mimo ty skličující stěny, pořád s těmi stejnými lidmy, avšak i tak bylo něco jinak. bylo to zase fajn. díkybohu.
Happy endings are just stories that haven't finished yet.
no, říká se, že si člověk musí projít tím nejhorším, aby si pak více cenil toho lepšího, že? věděla jsem, že byl můj život příliš poklidný, a že něco přijít musí. jak moc ráda jsem, že mám tohle období za sebou. už nikdy to nechci zažít znovu. nikdy.
and live while we're young...
with love, anns.